Jak ukončit vztah a zůstat celiství?
Dagmar Kožinová se pohybuje v „mužském“ světě byznysu, zároveň dokázala objevit svou ženskost, předávat ženám své zkušenosti s menstruací a pomáhá lidem rozeznat sílu kultivovaného rozchodu prostřednictvím rozchodového rituálu.
Myslím si, že na světě se snad nenajde člověk, který by nezažil rozchod nebo odloučení. Co si v rozchodu prožít, abychom byli připravení na další vztah?
Úplně jednoduchý návod, jak ukončit vztah, neexistuje. Protože každý vztah je specifický a každý si z něj odnášíme jiné šrámy. Vím ale, že když člověk projde nějakým procesem, dovolí siprožít všechny fáze rozchodu, projít si rozchodovým rituálem, zamyslet se nad tím, uvědomit si ten vztahový příběh, pak jej může skutečně správně uzavřít a otevřít dveře do nového vztahu.
Bohužel nad tím moc nepřemýšlíme. Prostě se rozejdeme a dost často jdeme do nového vztahu. Máme za to, že to nějak skončilo. Nedovolujeme si prožít emoce a všechno to v nás zůstává. A pak je to časovaná bomba, která jednou vybouchne, a my jsme překvapeni, co se v nás děje v následujícím vztahu. Můžou se opakovat stejné vzorce, nepochopení mezi partnery, špatná komunikace… A dost často je to právě proto, že jsme si nevyřešili předchozí vztahy.
Takže to není o rozloučení se s konkrétní osobou, ale s tím, co zobrazuje a nese s sebou?
Může to tak být. Často se stává, že lidi přijdou na rituál, aby se rozloučili s posledním partnerem, a nakonec se rozcházejí překvapivě úplně s někým jiným. Uvědomí si, že je tam s nimi přítomná například jejich první láska. Nebo kamarád/ka. Zažila jsem i rozchod se sestrou, na které měla účastnice abnormální, nezdravou závislost. Někdy si lidé prožívají rozchody s mrtvými. A objevují se i rozchody s rodiči.
Na posledním rozchodovém rituálu byl muž, který si uvědomil, že potřebuje přetnout nezdravý vztah se svou matkou, protože to ovlivňuje jeho vztahy se ženami. Překvapuje to mě i účastníky, do jak velké hloubky tyto společné rituály až jdou.
Připadá mi, že je to taky hodně rituál o „osamostatnění“.
Většinou to tak je. Vztahy jsou o komunikaci, o závislosti, i o přesvědčení našich rodičů. Někdy skutečně může jít o osamostatnění a vstup do svobodného života, kdy člověk může být sám za sebe a nemusí žít přesvědčení našich rodičů či prarodičů. Například si neseme přesvědčení, že se nemůžeme rozejít. Jedna paní žila v nefunkčním vztahu právě kvůli rodičům. Trápila se přes tři roky! Její rodiče zastávali názor, že když už se někdo vezme, tak by měli spolu zůstat.
Je dobré si vyřešit prvotní přesvědčení, které si neseme z rodin a ze společnosti. Teprve pak přichází na řadu samotný vztah a věci, které byly v tom vztahu nefunkční nebo špatné. Určitě zajímavý proces objevování.
Tahle cesta byla, předpokládám, i tvým osobním prožitkem?
Prošla jsem si za svůj život už mnoha rozchody. A nebyly to jen partnerské rozchody, ale i s kamarádkami, pracovní rozchody… Tohle je taky velké téma, protože to má vliv na naše sebevědomí.
Co mě přivedlo k tomu, že jsem se dala na tuto cestu, byl můj předchozí 16 let trvající vztah. Hodně jsem milovala, a to i v době, kdy jsem ten vztah ukončovala. To zjištění, že člověk může odejít ze vztahu, i když miluje, bylo pro mě nejvíc přínosné. Během rozchodu jsem procházela různými fázemi, kde bylo hodně smutku, lítosti a sebelítosti. Hodně jsem plakala, dokonce i křičela. Může to být hodně bolestný proces a chápu, jak moc lidi můžou trpět a jak dochází k narušení důvěry. Vnímám to i u svého bývalého partnera, který si doposud novou partnerku nenašel.
„Je možné vztahy ukončovat kultivovaně, rozejít se s partnerem v dobrém.“
Chtěla jsem lidem ukázat, že je možné vztahy ukončovat kultivovaně, rozejít se s partnerem v dobrém, domlouvat se na dětech, přestat být sobečtí a egoističtí a vnímat potřeby dětí.
Jaké máš zpětné vazby? S čím se už svěřili účastníci po rituálu?
Už během rituálu vidím spoustu emočních zpětných vazeb, je tam spoustu slz, někdy smích. Při závěrečném sdílení většinou lidi cítí velké uvolnění, jako by z nich spadl balvan. A dost často se stává, že se někteří lidé objeví znovu. Zpočátku jsem z toho byla zaskočená. Říkala jsem si: „Asi jim to nefungovalo.“ Ale naopak, rituál je přivedl k tomu řešit něco jiného, než s jakým záměrem tam původně přišli.
Například jeden pán byl sedm let sám a po rozchodovém rituálu se mu ve velmi krátké době podařila najít partnerka, se kterou byl velmi šťastný. Nicméně po půl roce se objevil znovu, že došlo k rozchodu. Ale na tom druhém rituálu se nešel rozcházet s někým konkrétním, jen si chtěl pročistit vztahy, a najednou se mu tam objevil jeho přítel z mládí. Ten přítel zemřel v době, kdy jeho partnerka byla těhotná. Dostal strach mít vážné vztahy a nesmírně ho to blokovalo.
„Po rituálu lidi cítí velké uvolnění, jako by z nich spadl balvan.“
Někdy se stává, že lidi řeší pracovní vztahy a po rituálu se najednou věci uvolní. Jednou mi přišla paní, která měla obrovský problém se svou kolegyní v práci. Když přišla podruhé, vyprávěla mi, jak to bylo neuvěřitelné, že najednou začaly spolu vycházet a proběhla velká změna.
Mám pocit, že takto rituály nikdo jiný v republice nepořádá?
Nevím o nikom, že by se někdo další takto specializoval. Vím, že jsou ženy, které dělají individuální rituály, ale ne skupinové.
Zpočátku jsem byla rozpačitá, protože jsem netušila, jak lidi budou ve skupině reagovat, když se každý bude rozcházet s někým jiným. Ale zjistila jsem, že to má zajímavou sílu a dynamiku, protože lidi se tam vzájemně nádherně doplňují. Když někdo není schopný vyjádřit své pocity, tak to za něj vyjádří někdo jiný. Vždycky se tam najdou jedinci, kteří sdílejí a kteří mají něco společného. Společné příběhy a „aha“ momenty, kdy si na příběhu druhého uvědomíme, že jsme tohle taky prožili. Nebo dostaneme odpověď, kterou jsme hledali.
Je pravda, že když jsem na tvém rituálu byla a sdíleli jsme, tak při sdílení v úzké skupince si jeden muž spoustu věcí uvědomil. Najednou mu to začalo krásně zapadat.
Je zajímavé, jak si lidi k sobě najdou cestu i v rámci té skupiny. Někdy jdou za někým i přes celou místnost, a to je ten pravý, kdo má dát poselství.
Vím, že se věnuješ i ženským tématům. Viděla jsem tě v Show Jana Krause na téma menstruace. Přesně téma pro něj! (smích)
První projekt, který jsem spustila, byly Ženské cykly, který se zabývá menstruací a ženskou cykličností. Je to pro mě taky velmi osobní projekt. Od mládí jsem měla velké problémy s menstruací. Až tak velké, že jsem končila s injekcemi proti bolesti. Teď to přerostlo v to, že mívám migrény a cítím, že potřebuju zastavit v době menstruace.
Uvědomila jsem si, jak je menstruace hodně tabuizované téma, nemluví se o ní. Mě bavilo začít o ní mluvit. Vtipné bylo, že v té době jsem byla obchodní ředitelkou v jedné velké společnosti a moje vystoupení u Krause viděli všichni obchodní partneři. (směje se) Ale musím říct, že k tomu přistoupili velmi rozumně a racionálně. Říkali, že konečně dostali odpověď na to, jak se ženy mění a jak se chovají v menstruačním cyklu, protože tomu nikdy jako muži nerozuměli.
Menstruace mě dovedla k objevování ženství.
Cykličnost souvisí s ženstvím a s ženskou otázkou. Pochopila jsem, že spousta žen – i já jsem to tak měla – se nevnímají jako ženy, protože mají popřené své ženství.
Co to vlastně je být ženou?
Tuhle otázku jsem si začala klást. Protože jsem dřív neměla ráda ženské setkávání a společenství. Spíš jsem se tomu vyhýbala. Najednou jsem ale zjistila, že je mi v tom dobře. Od té doby vedu ženské kruhy. Pochopila jsem, že ta vědomá ženská společnost může být velmi podporující, chápající. Že si tam žena najde to, co v běžném společenství nenajde.
Zaslechla jsem, že se chystáš pořádat seminář „Krása ženy“. O čem bude?
Krása ženy je pro mě hodně osobní záležitostí, protože ho spoluorganizuju se svou dcerou a s kamarádkou. Snažíme se tam každé ženě ukázat její krásu. Nejenom vnitřní krásu, ale i vnější. Budeme ženy i líčit a fotit. Když seminář proběhl teď na Žítkové (viz Žítkovské bohyně), tak se utvořila neuvěřitelná parta žen. Dodnes si ty ženy píšou, sdílejí, podporují se. Vznikla tam spousta krásných fotografií. Pro některé ženy byly jejich fotky skutečným překvapením, protože se poprvé uviděli v novém světle. V kombinaci s vnitřním procesem, kterým si tam prošly, to mělo opravdu intenzitu.
A změnily ženy potom třeba svůj šatník?
Naším záměrem nebylo primárně je měnit. Spíš jsme chtěly, aby našly tu svoji krásu uvnitř sebe. Aby si uvědomily, že jsou už teď krásné. Dcera je líčila v souladu s tím, jaké jsou.
Vedu letos poprvé i speciální seminář na Bali s názvem Cesta k sobě. Těším se moc na kombinaci exotického prostředí a prožitků. Seminář bude i pro muže.
Když jsem začala pracovat se ženskou cykličností, uvědomila jsem si, že už toto mění ženy. Když začnou vnímat svoje tělo, svou intuici, začne se měnit i jejich život. Po mém online programu mám ohlasy, že spousta žen změnila zaměstnání, odešly z partnerství… Dochází k procesu: když žena objeví sama sebe, své silné stránky i svůj menstruační cyklus, najednou se začnou věci dít a měnit.
Znám spoustu žen, které mají problémy s těhotenstvím. A když jsem se s nimi bavila, zjistila jsem, že o menstruaci mluví velmi hanlivě, úplně ji odmítají. Myslím si, že je to pak základ toho, proč nemohou mít děti – nejsou v souladu se svým tělem a nepřijaly ženství a reprodukční systém.
„Menstruace je o tom, že jsme plodné, že můžeme tvořit.“
Já svůj cyklus miluju, protože mi dává neuvěřitelnou variabilitu v průběhu měsíce. Dřív jsem neměla ráda předmenstruační období, trochu jsem se děsila svých temných stránek a vzteklých výlevů proti partnerovi, než jsme pochopila, že je v tom neuvěřitelné kouzlo a krása. Všechny své projekty jsem vytvořila v té kreativní předmenstruační fázi. Dnes se těším na každou fázi. A jsem ráda, že už to objevují další ženy a díky tomu lépe chápou sebe, své vztahy, své děti…
Kolikrát jsem si už říkala, proč se dnes tohle téma scvrklo jen na to, že ženy jsou podrážděné a vložky jsou na modrou tekutinu…
Náš okolní svět je spíš mužský. Už dvacet let pracuju v byznysu. Paradoxně jsem pochopila, že když jsem začala vnímat své ženství, tak jsem byla i lepší šéf. Najednou jsem tam dala hodnotu, kterou bych jenom tím mužským přístupem nedokázala dát.
„Dnes už je doba, kdy o cyklu můžeme mluvit a bourat tabu.“
Na co si dát pozor?
Spousta žen řeší cyklus pro změnu přehnaně a jedou důsledně podle kalendáře. S tímto přístupem zapomenou vnímat samy sebe. Omezují se až příliš podle svého cyklu. Taky jsem to tak ze začátku dělala, ale nejde to. Prostě některé porady a firemní akce nemůžu změnit podle cyklu. Naopak, vždy mě to obohatí. Je však dobré znát své limity. Dokážeme podat výkon v každé fázi, jen v některé fázi nás to stojí hodně sil.
„Nenechat se ovládat tím, co by mělo být, ale raději vnímat to, co je.“
Jak mluvit s dívkami o první menstruaci? Co doporučuješ?
Nejdůležitější je ty holčičky neděsit, protože malé děti se bojí krve. Pár měsíců zpátky mi moje dcera řekla, že nechce krvácet. Odpověděla jsem jí, jaký je to velký dar. Že díky tomu mám i ji na světě. Vysvětlovat, že je to správný proces v těle ženy. Pamatuju si, jak mi maminka říkávala: „Ježiši, už ti to začalo. To budeš trpět jako já.“ Pak to nastavení je špatné od začátku. Nemluvě o tématu sexuality, které s přijetím těla souvisí.
V každé fázi cyklu se nám totiž líbí i něco jiné v sexu. Takže se může partner divit, proč se nám najednou nelíbí něco, co minulý týden fungovalo. Je fajn, aby věděl, že to není způsobené jím. Například můj partner sleduje můj cyklus víc než já sama. Má na to staženou i aplikaci. (usmívá se) Nakonec tomuto tématu se věnuji i v jedné kapitole mé připravované knihy Deník probuzené ženy, která zanedlouho vyjde.
www.zenskecykly.cz
www.mujrozchod.cz
www.dagmarkozinova.cz