Z jaké pocházíš rodiny

První doslova nebezpečná věta je: Z jaké pocházíš rodiny. Myšleno tak, že ten, kdo mluví a jeho rodina, jsou v pořádku, ale ten druhý pochází ze špatné rodiny. Tuto větu důvěrně a velmi dobře znám. Myslím, že není nic víc ponižujícího než ji slyšet od partnera, od člověka, kterého milujeme. Navíc, pokud tuto větu nebo jí podobnou slyšíme často, co se s námi stane? Skutečně uvěříme, že naše rodina je špatná. Nejenže se stydíme za svou rodinu, ale často i za sebe. Dochází k narušení vztahů uvnitř primární rodiny, ale i narušení sebedůvěry. Často potom zůstáváme ve vztazích, které nejsou zdravé. Důvodem je, že můžeme být rádi, že jsme součástí té “lepší” rodiny.

Kostlivci z minulosti

Další věty se týkají naší minulosti. V každém vztahu minimálně na začátku má partner naši důvěru. S důvěrou se na něho obracíme a často mu svěřujeme i temné stránky našeho života. Partner ví o tom, co jsme udělali, co jsme prožili. Bohužel je smutné, pokud s těmito informacemi naloží po svém a při hádce nám řekne, že jsme si něco podobného zasloužili. Případně zmíní, že se vlastně ani nediví, že se nám něco podobného stalo.

Co můžu čekat od ženy, jako jsi ty?

Další věta, kterou bychom neměli používat, zazněla i ve známém českém filmu Pelíšky. „Co můžu čekat od ženy, jako jsi ty?“ (myšleno: s takovým vzděláním, jaké máš). Když vstupujeme dovztahu, jednou z prvních informací, kterou si vzájemně předáváme, je, co děláme a jaké máme vzdělání. Na začátku vztahu nám nevadí, že druhá strana má jen základní vzdělání, případně výuční list. Během pár let však může být vše jinak. Tak se stává, že vidíte páry, kde jeden má vyšší vzdělání a druhému “vyčítá” a neustále předhazuje, že bohužel on má jen základní vzdělání a nemůže si najít lépe placenou práci. To, co v úvodu vztahu vůbec nevadilo, se stává základem mnoha hádek. A opět dochází ke snížení sebedůvěry, víry ve vlastní schopnost si najít dobře placenou práci. Toto může být ještě okořeněno tím, že jeden z partnerů vůbec nepracuje nebo pracuje ve firmě svého protějšku. Pak se mohou výčitky ještě prohloubit a rovněž se prohlubuje závislost partnera s nižším vzděláním na druhém.

Mezi nejvíce bolestné věty patří věty zaměřené na tělo jednoho z partnerů. Zejména ve smyslu skutečných urážek a vysmívání se tomu druhému. Tady chci upozornit nejen na ženské tělo, ale i muži mohou doslova trpět narážkami svých partnerek na to, že “smrdí” nebo jsou zpocení a podobně. I toto může mít velký dopad na život ve dvou, ale i na život jednoho z partnerů. Vidíme ženy, které se stydí za své tělo, protože se mnohdy i po porodu staly neatraktivní pro svého partnera. Případně vidíme muže, kteří mají problém se svým tělem a doslova se za něj stydí.

S Jardou jsem si sex víc užívala

Naprosto neodpustitelné jsou věty, které souvisejí se sexem a jakoukoli nedostatečností jednoho z partnerů. Věty typu, že druhého nepřitahujete, s bývalým partnerem to bylo lepší a podobně, jsou skutečné časované bomby ve vztahu. Rovněž to, pokud jeden z partnerů svou nelibost mít sex hází na zodpovědnost druhého. Věty ve smyslu “za to můžeš jen ty, protože jsi takový případně taková…” mohou způsobit opravdu vážný problém v partnerské intimitě.
Důležité je si uvědomit, že cokoli jeden z nás říká, nějakým způsobem ovlivňuje toho druhého. Někdy to může velmi bolestivě ovlivnit nejen partnerský život, ale i vnitřní život partnera. Může ho vést k tomu, že se postupně uzavírá do sebe a přestává ve vztahu komunikovat. Pokud navíc některé z výše uvedených vět opakujeme často, je otázkou času, kdy dojde k velké změně. Záleží samozřejmě, které věty jsou ve vztahu pronášeny. Ale často může dojít ke změně, která v prvopočátku vede k velkému nechutenství s druhým sdílet osobní věci. Později může vést k nechutenství s druhým sdílet společné intimní chvilky a na závěr ke skutečnému rozpadu vztahu.

Proč partnerovi zbytečně ubližujeme?

Otázkou zůstává, proč jeden z partnerů má potřebu tomu druhému podobné věty říkat. Proč se vůbec ve vztahu objevuje manipulativní chování. Proč partneři mezi sebou soutěží o to, kdo je v čem lepší, kdo pochází z lepší rodiny, má lepší vzdělání. Kde se objevují tyto nezdravé vzorce našeho chování.

Odpovědi nejsou jednoznačné. Mnoho věcí nás v průběhu života ovlivnilo. Měli jsme za vzor naše rodiče, prarodiče. Prožili jsme rovněž nějaké vztahy, které nás mohly ovlivnit. Také přátelé, ale i společnost, ve které žijeme. Přesto podobné věty, které pronášíme, vypovídají o naší vlastní nezralosti, nejistotě, neúctě k druhému a rovněž nepochopení samotné podstaty partnerství.

Važte si svého partnera

Každému z nás se občas podaří říct něco nevhodného. Důležité je pak mít sebereflexi, a když už něco takového řekneme, omluvit se. Dokázat říct promiň a myslet to vážně. To může zastavit destrukční vztahový proces. A ještě podstatnější je se z toho poučit a už víckrát podobnou větu neopakovat. Jen tak můžeme budovat vztah plný důvěry, lásky a vzájemného pochopení. Být vzájemně tolerantní k jedinečnosti našeho partnera a uvědomit si, že i pro tuto jedinečnost jsme se kdysi zamilovali.