Učarovalo mě to tady. A stejně tak všem, které jsem tam v průběhu let vzala. Dnes zvu srdečně i vás. Pojďme se společně vrátit ke svým kořenům. Najděme kousek nedotčené přírody. Místo kam se můžeme vracet. Taky svůj druhý domov. 

A ještě než se společnou cestou vydáme, něco málo o obci a její historii. 

Žítková leží asi 18 km od Uherského Brodu při hranicích se Slovenskem na území Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty.

Obec vznikla po roce 1750 a byla známá svými “bohyněmi” - čarodějkami, které zde věštívaly. Samotný název obce je velmi zajímavý. “Žítek” neboli život. A ten tam cítíte na každém kroku. Přestože to není pulzující, tepající energie města, pohybu, aut, lidí. Najdete tady pravý opak. Klid, pohodu, přírodu, zpomalení. Návrat. Návrat domů. Návrat k sobě.

Procházky po karpatské krajině s listnatými lesy a háji jsem si často zpříjemnila poležením na pastvině s výhledem na krávy, ovce a protější kopce. Ležíte a pozorujete mraky, které se nad vámi mění. Cítíte vůni trávy pod sebou. Možná i na chvíli usnete. Nebo otočíte hlavou a vidíte stromy, kopce nebo třeba orchidej.

Květnaté orchidejové louky totiž dokreslují ráz této nádherně dokonalé krajiny. Když procházíte přírodou, vidíte i staré ovocné stromy, vzácné druhy rostlin i živočichů. 

Stačí se jen zastavit a dýchat. Zhluboka se nadechnout a vnímat, jak je čerstvý vzduch prospěšný. Jak nám čistí nejen plíce, ale zároveň i hlavu. Rozhlédnout se kolem. Vidět magickou zelenou, která nám přímo čistí celé tělo od všeho negativního. Každým pórem těla můžete cítit propojení.

Miluji pohled na pastviny. Na volně pobíhající krávy či telátka. Na ovečky, které se spokojeně pasou. Za svůj pobyt tak určitě uvidíte víc zvířat než obyvatel (pokud odmyslím pobyt v hotelu). 

Obec má totiž pouhých 191 obyvatel, ale přesto tady najdete přírodní koupaliště, ale i fotbalové hřiště a kvalitní hotel. Nejen ten je vhodný pro pobyt. 

Osobně jsem několikrát pobývala v chalupě pod domem, kde bydlela poslední Žítkovská bohyně. Její dům je možné i navštívit. Irma Gabrhelová zemřela v roce 2001. Výjimečná žena obdařena léčitelskými schopnostmi. Pomáhala nejen se zdravím, ale i s kdejakým trápením. Uměla poradit v nesnázích a také prý dokázala nahlédnout do budoucnosti. S ní odešla poslední představitelka tohoto výjimečného fenoménu lidového léčitelství. Osobně jsem přesvědčena, že tomu tak úplně není. V každém z nás jsou jisté schopnosti. Můžeme zažehnout tento plamínek. Důležité je se tomu otevřít.

Atmosféru kraji dodává i lidová architektura Moravských Kopanic. Domy, které jsou ještě původní, kaple Panny Marie Kopanické, ale i množství různých křížů určených k modlitbě na cestách. Stačí se jen zastavit, pomodlit či vyjádřit vděčnost za to, co v životě máme. Jak kdyby každý z těchto zastavení nás zval k vděčnosti, pokoře a víře. Zároveň nám dodával naději, že vše můžeme zvládnout. 

Naprosto úchvatné a jedinečné jsou výhledy na oblast Kopanic a celé česko-slovenské pomezí. Často tady na Kopanicích jen sedím, ležím a kochám se. Jak kdyby nás celý tento region zval do něčeho mystického až pohádkového. Když vedu seminář na tomto místě, cítím, že nepracuji sama. Magické místo a žítkovské bohyně mi intenzivně pomáhají. A já cítím vděčnost, že jsem toto nádherné místo našla a že vás můžu tímto místem provést. 

Je to totiž místo, kde se cítím doma